Na Cínovec

Následující zimní výlet asi moc nemusíme představovat Ústečákům, Tepličákům a dalším obyvatelům českého severu. Zpozornět by ale měli třeba Pražané, pro něž se jedná o nejbližší oblast, kde si trochu protáhnout tělo v bílé stopě na hřebeni hor. Stačí jim k tomu pouhá hodinka jízdy autem po dálnici...

Přijedeme-li autem, nejjednodušší je vyjet na Cínovec. Široká silnice, kdysi jedna z nejdůležitějších tepen spojujících Českou republiku s Evropou, je dobře sjízdná i za největší sloty a parkovacích míst je tu dostatek. Již jen málokdo si vzpomene, že na místě dnešního centrálního parkoviště býval jeden ze dvou velkých dolů, cín a další kovy se z více než tři sta metrů hlubokých šachet dobývaly ještě před 30 lety, budovy tu stávaly ještě před lety deseti.

Z Cínovce se můžeme vypravit do dvou směrů. Chceme-li více klidu a méně lidí, dáme se k východu, čeká nás příjemný okruh ke Komáří vížce. Začneme-li o něco jižnější trasou po Sedmihůrecké cestě, první zastávku můžeme udělat na krásné louce s vydatným pramenem a hospodářským stavením, které je posledním pozůstatkem loveckého zámečku Pod sedmi štíty. Zanedlouho nás příjemná široká cesta zavede k upravené Sedmihůrské vyhlídce – před sebou vidíme prudký svah Krušných hor, v němž bezpečně identifikujeme oblíbený lyžařský kopec Bouřňák, který prudce spadá do Podkrušnohorské pánve, jejíž průmyslový charakter symbolizují čoudící komíny hnědouhelných elektráren – nejblíže k nám je nejmodernější a nejekologičtější z nich, Ledvice. Za pěkných dnů se můžeme kochat i typickými vulkanickými kopci Českého středohoří, svým charakterem tolik odlišnými od Krušných hor. Párkrát se sklouzneme (máme-li dobře namazáno), párkrát odrazíme hůlkami a již se blížíme k prvním domkům Horní Krupky a můžeme se kochat nezaměnitelnou siluetou horského hotelu a restaurace na Komáří vížce. Za běžného stavu sem z Krupky míří sedačková lanovka, svou délkou 2 348 m nejdelší svého druhu u nás. A také nejstarší – vždyť první turisty na vrchol vyvezla již r. 1952!

My se tu otočíme a pěkným lesem ujíždíme k Přednímu Cínovci. Zde nás pěkně přivítají koně, které tu chovají, jinak tu známky civilizace chybějí. Tuto horskou ves dnes připomínají pouze staré obrázky, informační tabule, zbytky kamenných plotů či neudržovaná stromořadí. Jen ty krásné výhledy na krušnohorské pláně zůstaly... Troška odpočinku přijde vhod, čeká nás kratší stoupání a dále již bez zadýchání míříme zpět k (Zadnímu) Cínovci. Jednomu z vrchů, který cestou míjíme, místní v minulosti neřekli jinak než Mrtvé dítě. Pověst vypráví, že na vrcholu tohoto kopce bylo kdysi nalezeno mrtvé děťátko. Jeho matka, děvečka z Předního Cínovce, pak byla obviněna z vraždy a měla být později popravena. Na smrtelné posteli se prý ale k vraždě přiznal otec dítěte, místní lesní dělník.

Neméně krásný výlet míří z Cínovce i k západu, přes Vitíšku do Nového Města a na Dlouhou Louku, ten si však nechme zase na příště...